Bojíte se pavouka na čelním skle? Podle pojišťoven není nic jednoduššího, než si k povinnému ručení nebo havarijnímu pojištění sjednat připojištění skel. To je ale pro naprostou většinu klientů značně nevýhodné.
Proč se pojištění skel nevyplatí
Podívejme se na pár čísel. Podle specialistů z autoservisů vás nějaký defekt na skle potká po zhruba 100 000 ujetých kilometrech. Většina řidičů musí podobnou nepříjemnost řešit zhruba jednou za 6–7 let. K tomu je ale třeba dodat, že tři čtvrtiny všech prasklin nebo jamek umějí servisy s pomocí moderních technologií zacelit a že taková oprava vyjde na 500 až 1 500 korun (s dojezdem někdy i na 2 000).
Nehoda, po které je skutečně nutné vyměnit celé sklo, se vám tedy pravděpodobně stane po najetí 400 000 kilometrů. Počítáme-li, že ročně na tachometru natočíte kolem 15 000 kilometrů, budete muset sklo vyměnit jednou za 25 let. Za tu dobu budete mít možná už třetí auto a pojišťovně zaplatíte klidně i 50 tisíc Kč (počítejme, že máte oktávku, u BMW 4 Gran Coupé to může být i 100 000 Kč).
Vtip je v tom, že výměna skla vyjde průměrně na 8 tisíc. Takže i kdybyste započítali tři menší defekty, vaše náklady na opravy a výměnu skla budou za 25 let bez pojištění někde mezi 12 a 14 tisíci.
Pojišťovnu tedy výrazně přeplatíte. Jak moc, to záleží na tom, jestli máte skla připojištěná v rámci povinného ručení (to přeplácíte asi 4x), nebo havarijního pojištění (pak pojišťovnu přeplácíte dokonce až 8x). Proč ten rozdíl?
Čelní sklo u havarijního: kolosální nesmysl
Připojištění skel k povinnému ručení i havarijnímu pojištění stojí stejně. Jenže zatímco u povinného ručení se skutečně jistíte proti novému typu rizika, u havarijního si v podstatě podruhé kupujete stejný produkt. Rozbité sklo je totiž v havarijním pojištění běžně zahrnuté, rozdíl je jen v tom, že sklo mívá nižší nebo žádnou spoluúčast.
Co to znamená? Představte si, že máte havarijní pojištění se spoluúčastí 5 000 Kč a sjednáte si k němu připojištění skel se spoluúčastí 1 000 Kč. V tom okamžiku si u skel platíte vlastně jen za rozdíl mezi spoluúčastmi, tedy za riziko ve výši 4 000 Kč.
Výjimečně může nastat i absurdní situace, kdy má havarijní pojištění i připojištění skel stejnou spoluúčast. Pak vlastně platíte dvakrát za úplně stejnou věc.
Pojišťovny vás možná budou o výhodnosti připojištění skel přesvědčovat argumentem, že u něj případná škoda nemá vliv na bonus za jízdu bez nehod. Ten ale pojišťovny v případě zcelení skla stejně většinou nesnižují. Riziko snížení bonusu tak připadá v úvahu jednou za 25 let.
Jak v případě povinného ručení, tak havarijního pojištění tedy platí, že připojištění skel je hlavně vábničkou na klienty a slušným zdrojem příjmů pro pojišťovny. Na to, aby se vám skutečně vyplatilo (u povinného ručení více, u havarijního méně), byste museli ročně najet víc než 50 000 kilometrů.
To jen tak pro představu znamená, že byste museli denně dojíždět za prací třeba z Liberce do Prahy, nebo se vydat na velký roadtrip Evropou (ale i z Lisabonu do Tallinnu je to „pouhých“ 4 000 kilometrů).
A pak je ještě jedna skupina, která si na připojištění skel rozhodně nestěžuje – majitelé autoservisů. Ale o tom až někdy příště.
